Delfínek na Blog.cz

k uvedení kolekce MAX FACTOR

Nenosím běžně žádný velký make-up, k úpravě mi stačí tvářenka, korektor a lesk na rty. Málokdy si na celý den líčím řasy - to si spíš nechávám na večer. Líbí se mi rozlišení mezi denním a večerním vzhledem - je příjemné, když si žena po celodenním shonu dopřeje něco, co jí propůjčí dotek svěžesti a možná i kapku svůdnosti.

Preferuji řasenku jen na horních řasách - líbí se mi nenápadný, jemný styl líčení. Mám ale ráda barevné řasenky - miluji zelenou a teď právě jsem si oblíbila bronzovou, která je patrná jen z určitého úhlu, ale propůjčí pohledu trochu exotický dojem.

Nepoužívám make-up každý den, ale mám ráda, když moje pleť vypadá svěží, zdravá a má sjednocený přirozený odstín. Mám ráda takové make-upy, které netvoří celistvou "masku", ale jen lehce vyrovnají odlišné tóny pleti, zakryjí případné nedostatky, a přitom jsem to pořád já.

Obvykle ho nanesu jen na T-zónu - tedy čelo, nos, kolem úst a na bradu, tváře nechávám bez něj a jen je lehce tónuji trochou tvářenky. Přes make-up už nepoužívám pudr, dávám přednost zářivě svěžímu vhledu. Líbí se mi, když má žena přirozeně vypadající zdravou pleť - je to mnohem přitažlivější než spousta líčení.

Mám ráda sametově jemnou strukturu. Make-up by se měl jednoduše roztírat a měl by vytvářet něco jako druhou pokožku, aniž by jakkoliv stahoval nebo působil nepříjemně.

Já si z něj naštěstí moc nedělám - mám tak pestrý život, že mi nezbývá čas se zabývat každou vráskou. Navíc je v tom určitá spravedlnost, že stárneme všichni. Jen si představte, že by tomu tak nebylo. Ale u mne je zvláštní, že je většina mého života zachycena na fotkách, takže se můžu kdykoliv vrátit a podívat se, jak jsem vypadala před 5 nebo 10 lety. Mám štěstí, že jsem po rodičích podědila takovou genetickou výbavu, že nestárnu nijak rychle a změny se projevují jen velice sporadicky. Abych se přiznala, teď se cítím mnohem šťastnější a naplněnější, než když jsem létala po celém světě a fotila jednu kampaň za druhou. Myslím, že je to znát i na mé vizáži - jsem odpočinutější a víc v klidu. A jsem i spokojenější s tím, jak vypadám - všechno to spolu souvisí. Když mi bylo dvacet, řešila jsem stejně jako svoje vrstevnice nedostatky ve svém vzhledu a přikládala tomu enormně velký význam - za ty roky jsem se s tím ale naučila žít. Mladá dívka má v sobě přirozený půvab a vnitřní zář, ale je důležité, aby si jí dovedla podržet, i když je jí kolem třiceti, čtyřiceti nebo padesáti. Zralá půvabná žena - to je to, co nepostrádá na atraktivitě.

Určitě - je mi 38. Když mi bylo devatenáct, odešla jsem pracovat do Paříže a už jsem se nikdy nevrátila. Když se dívám na svoje první snímky, vždycky mě napadne, že mi dívčí rysy obličeje vydržely hodně dlouho. Moje matka měla vysoké lícní kosti, ale můj otec měl skandinávsky oválné "jablíčkové" tváře. Myslím, že všechno, co člověk zažije, se mu nějak odrazí ve tváři a ve vzhledu. Já si ty změny užívám a rozhodně se jim nebráním?

Byla to láska na první dotek - cítím se s ním opravdu příjemně a beru si ho pokaždé s sebou, když vím, že budu potřebovat vypadat dobře. Navíc má tu výhodu, že se snadno a rychle aplikuje, a když se na něj nesoustředíte, ani si ho nevšimnete. Age Renew od Max Factor hydratuje a zvláčňuje, což je pro mne při všech těch přesunech letadlem a pobytech v klimatizovaných prostorách dost podstatné. Mám sklony k dehydrataci, občas zapomínám pravidelně pít a první místo, kde se to projevuje, je právě pokožka. Proto od svého make-upu požaduji, aby udělal zvnějšku to, co bych já měla dělat zevnitř. Což je super!

Splňuje všechno, co by podle mne měl plnit dokonalý make-up - zakrývá, co je třeba a propůjčuje pleti zdravý, jemný zářivý vzhled. Díky němu je pleť ošetřená, hydratovaná a vypadá nejméně o 5 let mladší. Cítím se s ním dobře, a to je pro mne hodně důležité.

To je jedna z prvních věcí po ránu - nanesu si hydratační krém a nechám ho vstřebat mezitím, co si u počítače vyřizuji poštu. Až pak třeba sáhnu po make-upu, ale dávám přednost takovému, který má v sobě také hydratační složky a pleť je díky němu sametově hladká.

Já jsem s Max Factorem vyrostla! Vy ne? Znám ho opravdu dokonale, některé přípravky už jsem si tajně vypůjčovala z matčina toaletního stolku. Je to značka líčení, kterou si z dětství pamatuji nejlépe.

Řasenky! Měla jsem období, kdy jsem si myslela, že bez ní nemůžu vyjít mezi lidi. Nosily jí všechny holky ze školy. Když se dívám na svoje tehdejší fotky, musím se smát - ledově růžová rtěnka v kombinaci s kobaltově modrou řasenkou - to byl tehdejší hit! Hrůza. K tomu navíc "těžké" typy make-upu, pod kterými pleť jen úpěla. Žádný div, že jsem jako teenagera nikdy s nikým nechodila .

Měla jsem velké štěstí, že jsem pracovala s nejlepšími uměleckými maskéry a naučila jsem se spoustu různých malých triků. Dobrý maskér pracuje tak, že se nesnaží namalovat vám nový obličej, ale chytře pracuje s vaší vlastní vizáží a snaží se na ní podtrhnout to, co je pro vás charakteristické. Pleť by měla zůstat jako "nahá", důraz se klade buď na oči nebo na rty. Je třeba spousta praxe, aby vaše pleť vypadala, jako kdyby na ní ani žádný make-up nebyl. Proto spousta žen dlouho hledá a experimentuje s různými make-upy, a když už najdou takový, který jim vyhovuje, zůstávají mu věrné. Pokud jde o další maskérské triky, jedním z nich je rozjasnění. To používám hlavně na lícní kosti, u kořene nosu, pod obočí a na horní část rtů - mám ráda ten přirozený rozzářený vzhled, který se mi tak podaří vykouzlit.

Korektor používám pro zakrytí jakýchkoliv nedostatků, třeba trochu pod oči, abych je zvýraznila a nevypadaly zapadlé. Na druhou stranu se mi v létě líbí, když mi naskáčou pihy, na ty bych korektor nikdy nepoužila.

Když se chystám jít ven, sázím spíš na jednoduchý styl založený na tmavších očních stínech, které aplikuji pomocí prstů - malíček vedu pod okem a ukazováček nad ním - je to hrozně jednoduché, ale funguje to perfektně. Pak přidám jen dotek řasenky, trochu tvářenky a lesk na rty. Jak večer pokračuje, make-up se trochu "usadí" a i kdyby se pod očima stíny rozmazaly, bude to pořád vypadat sexy.

Zvykla jsem si každou chvíli jemně pomocí konečků prstů promasírovat pleť kolem očí, kde se vrásky objevují jako první.

Laurie [Laurie Bartley, fotografka kolekce Nadčasová krása] je opravdu skvělá a i díky spolupráci s ní to byl perfektní den. Byla to velkoryse pojatá akce, na kterou jsme se dlouho připravovali. Když jsem přišla, myslela jsem si, že mne čeká dlouhý a náročný den, ale nakonec to bylo úplně jinak. Ve studiu byla příjemná uvolněná atmosféra, organizace byla perfektní a jen nám trochu vadilo horko ze všech těch speciálních světel, bez kterých se focení z detailu prostě nevyhnete. Právě kvůli detailnímu focení bylo třeba hned na začátku udělat dokonalý make-up, který byl postavený na rozzářené pleti s důrazem na oči a to vše korunovaly lesklé vlasy. Pozadí tvořilo aranžované zákulisí módní přehlídky s několika dalšími modelkami při líčení a pár paparazzi, kterým se podařilo proniknout a lovit snímky v jinak přísně střeženém prostoru.

Bylo to vzrušující být zase zpátky…

Prvních deset let, co jsem pracovala, jsem odchodila kolem 25 přehlídek v každé módní metropoli - během 3 týdnů v kuse, s minimem odpočinku. Bylo to strašně chaotické a občas se mi stávalo, že jsem si v té chvíli ani nedovedla vybavit, pro koho jsem včera chodila. Spala jsem třeba jen tři hodiny denně a pořád se musela soustředit na nové modely a choreografie. V podstatě jsem "jela" na autopilota. Pro mladou dívku, která je jen chvíli z domova, je to vážně tvrdá zkušenost zvládnout tři týdny plné módy, přežít je a nezhroutit se z toho.

Návrat? Už to naštěstí není tak hektické, protože beru jen pár přehlídek. Zvykla jsem si přijít brzy, aby bylo dost času na přípravu. Samotné vystoupení na mole jsem brala jako příjemný zážitek s trochou adrenalinu - zrychlil se mi tep, byla jsem nadšená a možná i trochu napjatá, jak mi to zase půjde. Naštěstí je tohle zkušenost, která se nezapomíná. Musíte do sebe nasát tu správnou atmosféru, chytit rytmus a sžít se s modelem, který předvádíte - a pak už to jde v podstatě samo…

Viděli jste ty boty? Můj bože, byly úplně šílené! Naštěstí jsem nezakopla, ale šla jsem jako druhá a na konci mola máte místo, kde si musíte sednout a sledovat ostatní děvčata. Držela jsem jim palce, aby se jim ta chůze povedla, zvlášť u těch nejmladších to bylo až napínavé, ale všechny jsou prvotřídní profesionálky a zvládly to na jedničku. Ze začátku si myslíte, vždyť to nic není, ale když vykročíte na molo, a jdete kolem Anne Wintour (šéfredaktorka Vogue, předobraz Mirandy Priestly z Ďábel nosí Pradu, pozn. MHr) a ostatních, fantastických lidí, rozklepou se vám kolena a jen se modlíte, abyste nezakopla.

Vůbec ne! Víte, já to takhle nevnímám. Je to legrační a zároveň milé, když za mnou v zákulisí přijdou a říkají: "Můj bože, ani nemáte představu, jak jsem vás jako malá obdivovala a pořád jste můj vzor." Já se zase divím, že si na mne pamatují, přece jen, když jsem byla na špici, byly to vesměs ještě malé holčičky. Možná i pro tu atmosféru vzájemného obdivu a respektu se nám pak spolupracuje mnohem líp, než kdybychom byly vrstevnice. Když už jsme byly připravené vyrazit na molo, ohlédla jsem se a vnímala ten jejich půvab - sama fotím, takže už se na to dívám trošičku jinýma očima a myslím, že dovedu ocenit skutečnou krásu, která z těch dívek vyzařuje. Dostává mne ta směs ruských, ukrajinských, polských a asijských dívek, studuji jejich tváře, rysy, pleť, a pak si je představím za pár let. Zajímavé je, že dneska dovedou nejen modelky "stárnout" do krásy a do zajímavého výrazu a věřím, že i pro ně bude modeling postupně víc než tvrdá práce spíš zábavou, jako se to stalo mě.

Já přistupuji k focení hodně intuitivně. Nikdy jsem nechodila do žádných kurzů, spíš jsem se snažila hodně odkoukat od těch nejlepších profesionálů a občas jsem se jich na něco zeptala. Přitom jsem si všímala i toho, jak používají světlo - myslím tím hlavně přirozené světlo. Dneska už se fotí všechno digitálně, a pak se v počítači dají s fotografií provádět různá kouzla. Ale mně vyhovuje spíš klasický postup, takže pořád fotím na kinofilm a spíš než expozimetrem měřím světlo pomocí natažené ruky. Fotím víc srdcem než rozumem, ostatně s aparátem jsem si pohrávala ještě dřív, než jsem se dostala k modelingu. Takže když si lidé myslí, že jsem se z prostoru před aparátem prostě během let přesunula za něj, ve skutečnosti je to přesně naopak. Myslela jsem si, že by pro mne modeling mohl být zajímavou příležitostí, jak cestovat po světě a pořizovat zajímavé snímky. Ale to byla dost naivní představa, protože jsem v té době byla tak zaměstnaná, že mi na vlastní focení vůbec nezbýval čas. Až když se mi narodily děti a trochu se můj rozvrh zvolnil, jsem se mohla vrátit i ke svému koníčku a naplno se mu začít věnovat. Dneska je focení mojí opravdovou vášní, nedávno jsem měla dokonce první vlastní výstavu, která byla složená ze snímků z mých cest Evropou. Bylo tam kolem 80 fotek hodně založených na hře světla a stínu a na navození určité atmosféry. Možná by nebylo od věci sestavit novou paletu líčení právě podle odstínů, které jsou na mých fotkách zachyceny - nejsou to čisté základní barvy jako třeba červená nebo modrá, ale spousta zajímavých tónů mezi nimi.

Je to hodně důležité když fotíte, protože se světlo blesku může odrazit od lícních kostí nebo od horního rtu a to může portrétované ženě i dost uškodit. Proto je nezbytné, aby váš make-up kryl právě ty partie, o kterých víte, že nejsou zcela ideální a naopak zdůraznit to, co je na vaší tváři půvabné. Když fotím módní reportáž, vždycky maskéry prosím, abych vypadala přirozeně a podobala se sama sobě. Když se podíváte skrz hledáček, přesně můžete vidět, kam světlo dopadá a jak se jeho prostřednictvím může vaše tvář měnit k horšímu, ale i k lepšímu. Teplý odstín vás rozzáří a ubere vám na věku. Nedávno jsem měla schůzku, na které mi moc záleželo, a když jsem tam vstoupila, první co mne napadlo bylo: "Bože můj, to je ale příšerné světlo, musím stát někde jinde!" Na stropě totiž byly neónové zářivky, které mají nepříjemné studené světlo a to obecně přidává na věku. Naopak mám zkušenosti, že lidské pleti nejvíc lichotí světlo svíček.

To dokonce musím, protože jsem napůl Peruánka a moje pleť má nádech dožluta. Vím, že mi nevyhovují odstíny make-upu dorůžova a nebo moc béžové. Musím mezi nimi najít kompromis s lehkým tónem žluté. Dokonce i v zimě, když jsem bledá, tak je ten nažloutlý odstín pleti patrnější. Naopak v létě, když jsem hodně na slunci, tak doslova zčernám. Potřebuji tedy odlišné tóny make-upu, ale myslím, že ho více upotřebím v zimě, protože mé pleti chybí sluneční svit.

Ideální je zkoušet odstín na vnitřní straně zápěstí, která se blíží tónu obličeje asi nejlépe. Make-up byste měli aplikovat na přirozeném světle, umělé osvětlení toho dovede hodně zkreslit. Podstatné je zabránit vzniku nepřirozeně působící hranice mezi líčenou a nenalíčenou částí obličeje. Já make-up obvykle neaplikuji až dolů ke krku, ale rozetřu ho směrem dolů bez jasné hranice. A totéž platí s tvářenkou, rozetřu ji doztracena.

Naprosto. Nemám téměř žádný přípravek na pudrové bázi. Vždycky jsem z nich měla pocit, že pod nimi moje pokožka nemůže dýchat. Když jdu na Oscary nebo na jinou akci, kde mi make-up dělá profesionál, je to fantastický zážitek a tam se pudru nebráním. Je třeba, aby líčení vydrželo celou noc i během afterparty, kdy nemáte moc příležitostí si odskočit upravit líčení a přitom vás pořád někdo fotí. Ale i tehdy maskérům říkám, aby s pudrem šetřili?

Určitě děti - mají tak upřímný a přirozený pohled, nic zatím nehrají a nepřetvařují se. Jejich oči jakoby vám vstupovaly přímo do duše - je to neuvěřitelné s nimi pracovat, ale i těžké, protože nemají na rozdíl od profesionálních modelů moc trpělivosti. Kromě toho ráda fotím i přírodu, koně, zkrátka realitu. A to je právě na focení úžasné - že skrz čočku můžete zachytit realitu a pomocí objektivu zaostřit i na takové detaily, kterých byste si prostým okem možná ani nevšimli. Každý den nás překvapuje tolik obrazů, tolik vizuálních vjemů, ale až když se naučíte fotit, začnete je vnímat do hloubky. A pak už je jedno, jestli v tu chvíli máte fotoaparát s sebou nebo ne - prostě svět pro vás začne být mnohem plastičtější a pestřejší. Hodně mne zajímá kompozice a nálada - během roku vyfotím spoustu snímků, ale jako opravdu dobré bych vybrala tak 2-3, se kterými jsem skutečně spokojená. Focení mě naučilo hodně o pokoře a štěstí z mála.

Předtím postrádal můj život řád a byl hodně hektický, což je do jisté míry i dneska, ale mateřství v něm mnohé nastavilo trochu jinak. Myslím, že láska k dětem vám otevírá úplně nové obzory a dodává energii i na to, co byste jinak možná hodili za hlavu. Je to nádherné a zároveň to s sebou nese spoustu povinností, ale co by člověk neudělal pro děti?¨